Srpen 2017

Trpělivost "růže" přináší

31. srpna 2017 v 17:40 | Libuška
Uplynul nějaký ten čas abych mohla něco napsat o sobě o mých pocitech, štěstí i zklamání.Ráda čtu blogy ostatních holek, jsou hold trošku ukecanější než já, ale možná ne, jen mít více času a klídku na psaní.
Tak takové shrnutí, po mém loňském comingoutu se toho změnilo docela dost, to že jsem se dohodla na některých kompromisech se svou manželkou je jasné, žijeme v malé obci,i tak změny jsou pro všechny okolo viditelné.Abych uvedla na pravou míru oslovování které se moc řeší, pokud se nechcete přestěhovat a změnit práci a ostatní věci, tak jsem si musela zvyknout.Většina lidí kolem mě mě zná se sestřihem na 3mm a šlachovitá postava, dnes je to opravdu jiné.Pomalu si zvykají, nemám jim to za zlé,ty lidičky mám prostě ráda a oslovení v třetím rodu už je pro mě přijatelné.No, a co v práci mezi samejma chlapama?To samé, oslovení "hele Libuno potřeboval bych"je přijatelné, jen chování se jim nějak změnilo, chovají se k mě jako k ženě, jen si to moc neuvědomují,je to celkem zábavné to oplácávání a hlazení po rukou, to mě utvrzuje že jdu správnou cestou.Nic nelámat přes koleno.Vždy když vletím o víkendu do sámošky, je u nás spousta lufťáků, to jsou pohledy.Blondýna vlasy v skřipci, na sobě topík ,kraťasy a pantofle,styl uklízečka v letu :):):) Smíchy se nemohu udržet.Prostě to chce trošku trpělivosti pokud chcete mít faj lidičky kolem sebe.Ono se jim po padesáti nebo dvaceti letech těžko něco mění.Naštěstí pokud si zajedu do Práglu, tak je to již v pohodě, nikdo nezírá, prostě obyčejná ženská v letech.Ale ono i u nás v obci je to celkem v pohodě, oslovují mě neutrálně, ale i to je pokrok.S holkama v obchodě si pokecáme,už vědí co mě zajímá, taktéž u kadeřnice nebo manikérky.To vše se dá změnit za jeden rok.Už jim ulítne ten ženský rod, tak se prostě bavíme v ženském rodu, aniž si to uvědomí.Jsem trpělivá, ono to přijde prostě samo sebou i na malé obci.
Ale bych nebyla z řady, tak na naší poště mě paní vyoutovala dostatečně, balíček mi nechtěla dát protože prý nesouhlasí jméno s OP. No, samozřejmě když mě všichni znají jako Líbu.Byla jsem fakt nasr...., doma trošku slziček, tak jsem si změnila doručovací adresu do práce a je klid,bylo zábavné když mi přišly modní časopisy, fakt prča, ty pohledy :):):)
Dneska vím že kráčím se vztyčenou hlavou jako žena, vyčuhovala jsem vždy z řady, tak proč to měnit.
Zatím se nelíčím, jen úpravené ruce,obočí ,vlásky a řasy na to jsem ujetá.Tlapky mi dávají zabrat, není to nic jednoduchého pracovat v zámečnické firmě, je to dneska lehčí tu nejtěžší práci za mě již dělají chlapci ( a rádi).Čučí mi do výstřihu a myslí si že to nevidím.Je krásné být sama sebou, ženou.

Tak teď k jinému tématu, zaklínadlo jménem SRS.
jak pročítám diskuse, tak je mi u tohoto tématu hodně a opravdu hodně smutno a to hned ze dvou důvodů.
Ten první je, že se některé ženy před ale i po SRS předhánějí kdo je více ženou, to mi připomíná chlapečky kdo dočůrá dále.
Můj názor je jednoznačnej, není černobílej,všechny jdeme za svým snem,dokážu pochopit že se někdo operace bojí, můžu zůstat na HRT,ženou s penisem, pak se stávám terčem útoků. Hůře jsou na tom ty které operaci chtějí jen z nějakých důvodů jim není umožněna, rozhodně nejsou o nic méně také ženou,jsou takové jak se cítí.Ženy.Nejsou to méněcenné ženy.
Ten druhý důvod, na SRS jdete vždy poučené a dobrovolně, předpokládám že jsou všichni svéprávní.Nadruhou stranu, dnes v době internetu je možno vysledovat výsledky operací kdekoliv na světě.A to jaké máme zákony to snad vědí všechny.Napadat že je to mrzačení, je pro mne nesmysl, na plastiku prsou nebo obličeje jdu také dobrovolně a také podepisuji s operací souhlas i možnými následky.Mimochodem i na epilaci laserem jsem podepisovala souhlas.
Jakákoliv invazivní operace nese rizika, samy nevíme jak ji naše tělo bude snášet, bohužel to nevědí ani lékaři.To neznamená že něco zanedbají udělají vše co je v jejich možnostech.
Sama se na operaci těším,strašně se bojím moc moc.Kdo by se nebál.Výsledek? Spokojenost? Pokud vidíte do budoucnosti tak se podívejte a rozhodněte se.Jsem rozhodnutá, nepřipouštím si nezdar, vím že se budou všichni snažit.Když nebudu věřit tak v podstatě nemohu jít k lékaři,třeba mi předepíše blbý lék nebo mě odbude placebem.
Nejsem žádná blka,vím jaké je to riziko,mohla bych říci že dnes když je dole takové to nic nanic,že na to kašlu, ale nekašlu,věřím že výsledek bude stát za to, není to pro "F" v OP ale pro můj pocit, nevím jak ho popsat , asi teď je to tak jak to mělo být. Amen holky.Nenechám si vzít moji cestičku, vznáším se a tančím.