A léta běží.....puberta?

3. dubna 2017 v 15:50 | Libuška
Jo, školka a škola, hezké období.První dětské lásky, moc se mi líbila holčina ve školce pak jsme spolu chodili celých děvět let na základku.Já stále na půl mezi holkama a klukama, vlatně nic necítím jen žiju a pomalu se blížím k pubertě.Pár vzpomínek u kterých se směju.Snad kažká znás zažila když se máma nečekaně vrátila domů, já namalovaná(napatlaná)šminkami, v silonkách a mini šatech.To byl poprask a pak výprask.Nijak mě to neodradilo, vždy to přišlo samo sebou být prostě holkou přišlo mi to normální.Vzpomínám si na svůj poslední pionýrský tábor, Orlické hory, Deštná a praktikantky vymysleli modní přehlídku, ale modelky jsou kluci.Obecenstvo mělo odhalit kdo je to.Tenkrát jsem si to poprvé opravdu užívala, bylo to úžasné.Paruka, opravdu nalíčená, lodičky, silonky a sukně s květovanou halenkou,háčkobané pončo.Opravdu nikdo mě nepoznal, praktikantka nepomatuji si jak už se jmenovala, ale stále vím jak vypadala.Vyhráli jsmea pak přišlo rozčarování.tak to svlékni, a mě se opravdu nechtělo.Utekla jsem do chatky, pak mě přemluvila,že je to všechno půjčené, že zítra půjdeme do města něco koupit pro mě.Samozřejmně to byla lež, probrečela jsem další noc.Už jsem věděla co jsem "jsem holka".
Puberta byla pro naše peklo a pro mne obdobím rebelie, začínal punk a rock a podle toho to se mnou vypadalo.Oblečení tenktŕát nebylo, tak jsem sedla k šicímu stroji a šila.Převlíkala se v sklepní koji činžáku, vyčesané vlasy, namalovaná,červené džíny, ty jsem taky barvila sama, a čínské kecky na zeleno a hurá na "Visací zámek".
Ale také jsem jezdila na vesnické kapely, trochu toho rocku.Bylo mi záhadou , že jsem vždy měla nějakého ochránce, ač to byli kluci co měli holku, klasický vztah, a já jako holka nevypadala, alespoň jsem si to myslela.Můžu říci že mi to hodně imponovalo,nechápala jsem sice, že mi podrželi dveře, drželi místo u stolu, došli pro pití vlastně většina věcí které muž dělá pro ženu.Mozeček to nechápal, jen vytanula otázka, jsem snad gay?To jsem ale pak zavrhla, přítelkyně těchto kluků mi pak byli kamarádkami, neřešila jsem to.Byla jsem mladá a chtěla se bavit. A bavila se, to se taky odrazilo ve vztahu k rodičům.Vypadá to jako by to byla pohádka, ale opak je pravdou.Jsem nejstarší, mám bratka o čtyři roky mladšího a sestru o sedm let.Samozřejmostí bylo starání se o sourozence, ale bohužel i o domácnost a vše s tím spojené, vaření, uklid atd.Na druhou stranu mě to bavilo.Tak někdy to bylo peklo, a jak se říká "co tě nezabije to tě posílí".Naštěstí, mohla jsem si alespoň něco ušít na sebe, učila se vařit, i když pocházím z kuchařské rodiny,uklízela,prala a žehlila to mi moc nebaví.
Tak jsem se konečně dočkala, bylo mi osmnáct, pro mě jsem si myslela konečně svoboda a nezávislost, bohužel omyl.
Byla jsem na střední,rok k maturitě, přišel jeden den a já stím sekla, měla jsem všeho dost, celého světa.Přišla velká krize mého života, chtěla jsem žít posvém, a ne co co by tomu řekli všichni okolo. Tak jsem šla z domu, do nového světa mého...
 

1 člověk ohodnotil tento článek.

Komentáře

1 Niki Niki | 3. dubna 2017 v 18:27 | Reagovat

Těšila jsem se, Libi, na další část tvého životního příběhu, kdysi jsem se tak těšila na další díly seriálu "Ztraceni".

Příběhy nás starších jsou sice v něčem odlišné, ale zároveň jsou si tak podobné...je to až zarážející...a možná ani ne.

Pa, měj se hezky.

2 Míša Míša | 3. dubna 2017 v 21:08 | Reagovat

Já mám pocit, že někdo stanovil základní body osnovy a každá ať si ten děj života rozvine podle sebe a okolností, náhod a bůhví čeho všeho ještě.

3 Niki Niki | 4. dubna 2017 v 5:31 | Reagovat

[2]: Tos pěkně vystihla - základní body osnovy.  Velice výstižné pro ty naše příběhy.

4 Míša Míša | 4. dubna 2017 v 20:32 | Reagovat

[3]:Viď? Také z toho mám radost. :-)

5 TS Ženská. TS Ženská. | 15. dubna 2017 v 20:31 | Reagovat

moc hezky napsáno, a stručně bez roztahání, to mám ráda.

6 Niki Niki | 18. dubna 2017 v 4:47 | Reagovat

Pořád se koukám, ale pokračování příběhu se ne a ne objevit. Libuška se nám někde ztratila.???

7 Libuška Libuška | E-mail | Web | 18. dubna 2017 v 11:12 | Reagovat

Ahojky holky,pokračování bude, jen starosti běžného života a práce a zase práce mě nedovolí zasednout k počítači.Přeji krásný sluníčkový den, i když venku je to jinak. Papapa mějte se moc hezky.

8 Niki Niki | 18. dubna 2017 v 12:35 | Reagovat

[7]: Jasně...chápeme to...vydržíme.

Teď to vypadá, že odpovídám i za ostatní, ale pevně věřím, že se těšíme všechny, které čteme tvůj blog.

Nový komentář

Vezměte na vědomí, že diskuse je moderována. Než se nový komentář začne zobrazovat, musí jej nejdříve schválit autor blogu.

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama