A léta běží.....do velkého světa dospěláků

19. dubna 2017 v 14:09 | Libuška
Tak se psal rok 1985, já nastoupila jako průvodčí ve vlaku.Bylo to fajn, cestovat,poznávat stále nové lidičky.Ale hlavně co mě bylo příjemné , říkali mě slečno.Získala jsem mnoho přátel, poprvé se setkávám tváří v tvář se lidmi homosexuálně orientovaných.Říkají mi,na tobě je něco divného, ale nevědí to pojmenovat, a já sama nevím, duší jsem holka a líbí se mi holky,jen to tělo klame.Ale co, lidičky to jsou úžasný, užívám si mejdanů a výletů.Přišla první láska a já si uvědomila, že mě sbalila holka.Bylo to moc hezké.Pak jednoho dne, povolávací rozkaz.Dva roky na které nerada vzpomínám, sedím ve vlaku schoulená u okénka, okolo mě spousta kluků pod vlivem alkoholu.Nakonec vystupuji na druhou stranu, jdu si dát kafe.
Nebylo to jednoduché, ale jako antisocialistický živel, jdu do kotelny.Jsem v podstatě sama,vlastní sprcha a záchod je luxus.
Je jaro , já se vracím domů, sice dlouhé vlasy na ramena, ale ty odporné vousy, dva roky zanechali svou stopu.
Vracím se do práce, jezdím , ale už mi říkají pane průvodčí, zestárla jsem a změnila se.(Drtí mě to).
A zase mě ulovila žena, láska vztah?Chtěla bych děti, rodinu.Přemýšlím o sobě co jsem vlastně zač....
A pak stojím na radnici a říkám to "ANO".Žiji život jak se očekává, měním práci, začínám dělat řemeslo, testosteron a starosti o existenci, mi chvilku dalo zapomenout.Konec podnikání,velké dluhy a partnerská krize, děti se nedaří,přicházejí deprese....pochybnosti o sobě.
Nacházím si novou práci, vytvářím si svůj svět mezi klávesnicí a židlí,tady jsem už zase sama sebou.Nevnímám okolní svět, přežívám. Mám kolem sebe pár kamarádek,hodně toho spolu probíráme,rodinu, partnery, děti, ženské starosti nevyjímaje.Jen mi říkají, ty snad ani nejseš chlap, jen já vím co jsem.Občas si zajdu něco koupit, abych si udělala radost,šminky i oblečení mám poschovávané doma.Mám svůj svět, vím že už rodinu mít nebudu, ne chybou na mé straně, ale vlastně jo, měla jsem to řešit dříve.S partnerkou se odcizuje stále více, pokusy o umělé oplodnění nevychází, mě tíží zase deprese, že nic nedokážu, topím se sama v sobě.
A jak se rozvíjí internet, tak já v tomto světě, se začínám dozvídat něco o sobě, pročítám blogy holek v zahraničí, a jen tiše závidím té odvaze jít do toho.S parnerkou se doma jen potkáváme, tak mám čas se občas nalíčit, obléknout a vyrazit ven.
Vycpaná jak plyšák, tak to nejde, začínám požívat fyto estrogeny.
Stále víc vím, že mi to takto nevyhovuje, ale stále nepřišel ještě můj "DEN".
Setkávám se svou dětskou láskou, jiskérka přeskočila, a já se bláznivě zamilovala.Rodina, tři dospívají děti, stejný zájmy a pohled na život to vše mi absolutně učarovalo.Tak jsem začala žít naplno své tři životy,ten můj holčičí, s partnerku a s mou láskou.Trvalo to opravdu dlouho, ale jednoho dne se do našeho domu, o schody níže přistěhovala jedna z nás.Potkávání bylo úžasné, to nebylo čtení blogů, byla skutečná, žila ten svůj život naplno.Názory mé partnerky na ní mě ranily,už jsem věděla co chci a co jsem.Snažila jsem se ji naznačit,že jsem stejná, bylo to ještě horší.

Se svou láskou kupujeme dům za Prahou,ona se stěhuje, ale já stále stojím na místě, nemohu se rozhodnot jak dále.

Sedím,popíjím, jeden den v měsíci lednu, a nechtěně poslouchám telefonování na chodbě domu, chichotání té "holky" odnaproti.Ani nevím co to bylo za den, mám v sobě pár piv, vykouřila jsem snad krabičku cigaret za večer.Vím co dělám, rozhodla jsem se, rozvedu se, přiznám se mé lásce a třeba se i vdám. Házím svůj starý život za hlavu.
Rozvádím se po 27 letech, odcházím za svou dětskou láskou s odhodláním prostě žít naplno ten svůj život.
Bylo 4.července, přišlo přiznání mé lásce co jsem vlasně zač,vím že už nemám co ztratit.Byl to pro ní šok, vždy mi říkala , že takového hodného chlapa nikdy nepotkala, ale dnes už to ví.Řekla mi, v mých očích zůstaneš mým chlapem s ženskou duší.Pomohu ti žít ten tvůj život, aby ten náš byl také šťastný.Tak to byl jediný coming out v mém životě, svěřila jsem se té na které mi záleží a ty ostatní ať si to přeberou.
A dnes, již manželka, sama mě objednala na propíchnutí uší,barvení vlasů atd.Vlastně mám manželku a kamarádku jedné osobě,snad nám to vydrží.Jsem potvora, někdo změnu vzal, někdo ne, neřešíme to.
 

3 lidé ohodnotili tento článek.

Komentáře

1 Niki Niki | 19. dubna 2017 v 16:40 | Reagovat

Tak to jsem moc ráda Libi, že už jsi našla trochu času a napsala opravdu hezký článeček - pokračování tvého života.

Mít manželku co je ti kamarádkou, přítelkyní a oporou na tvé cestě...to je opravdu výhra! Držím pěstičky!

2 lLibuška lLibuška | 19. dubna 2017 v 19:48 | Reagovat

Dějuji Niki, měla jsem dnes troško času, šéf nebyl a potřebná data k práci nebyla,systém se po....l.Dneska z toho nám legraci, ale před pár lety to pro mě jako IT noční můra.Jsem dne samička mám růžové víno a tak zase sním.Uklízím a za chvilku jdu spinkat.Papa Libuška.

3 Miriam Miriam | 20. dubna 2017 v 23:39 | Reagovat

Tvůj článek mě zahřál u srdce :-)
Přeju Ti i Tvojí lásce hodně štěstí!

4 Míša Míša | 24. dubna 2017 v 19:06 | Reagovat

Tak jsem si zase díky tvému článku pobrečela a přeji ti ať všechno vyjde tak jak chceš. Vlastně to přeji nám všem.

Nový komentář

Vezměte na vědomí, že diskuse je moderována. Než se nový komentář začne zobrazovat, musí jej nejdříve schválit autor blogu.

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama