Duben 2017

A léta běží.....Quo vadis začátek nebo konec...

25. dubna 2017 v 15:47 | Libuška
Ach jak ten čas letí, teď již s uvolněnou ženskou duší, probouzím tu ženu uvnitř.Je to samozřejmé, uvnitř totální puberťačka ale přeci již bych se měla chovat trošičku jinak.Nejde to, do padesáti jsem okolí vždy štvala odpovědí mě je 15, teďka po 50 je dráždím dále, jen říkám, chovám se tak protože je mi 16, sladká léta, no né?

Mé pocity dnes,stejné jako napsala na svém blogu Andrea.
"nenávidím za to, že jsem si tolik let ubližovala, jen abych dostála obrazu "dokonalý muž". Všechno ve mně mi říká, že jsem byla blbá, blbá a ještě blbější. Ty části mého já, které se v nás starají o city, by mě nejradši umlátily okamžitě."

Dnes již platí prostě říkat také "NE".Neohlížet se na ostatní jak jim to vyhovuje, již to musí vyhovovat mě, pak můžu být spokojená a šťastná, pak můžu spokojenost a štěstí rozdávat těm co mám ráda.Byla jsem taková blbka že jsem tenkrát vše řešila, udělám to AŽ, až, až...

Dnes již spokolená Libuška, neřeší zda ji oslovují paní či pane, vezme si nasebe na co má náladu, nalíčí, oblékne do vůně parfému který má ráda.Je to její život a chce ho žít....




A léta běží.....do velkého světa dospěláků

19. dubna 2017 v 14:09 | Libuška
Tak se psal rok 1985, já nastoupila jako průvodčí ve vlaku.Bylo to fajn, cestovat,poznávat stále nové lidičky.Ale hlavně co mě bylo příjemné , říkali mě slečno.Získala jsem mnoho přátel, poprvé se setkávám tváří v tvář se lidmi homosexuálně orientovaných.Říkají mi,na tobě je něco divného, ale nevědí to pojmenovat, a já sama nevím, duší jsem holka a líbí se mi holky,jen to tělo klame.Ale co, lidičky to jsou úžasný, užívám si mejdanů a výletů.Přišla první láska a já si uvědomila, že mě sbalila holka.Bylo to moc hezké.Pak jednoho dne, povolávací rozkaz.Dva roky na které nerada vzpomínám, sedím ve vlaku schoulená u okénka, okolo mě spousta kluků pod vlivem alkoholu.Nakonec vystupuji na druhou stranu, jdu si dát kafe.
Nebylo to jednoduché, ale jako antisocialistický živel, jdu do kotelny.Jsem v podstatě sama,vlastní sprcha a záchod je luxus.
Je jaro , já se vracím domů, sice dlouhé vlasy na ramena, ale ty odporné vousy, dva roky zanechali svou stopu.
Vracím se do práce, jezdím , ale už mi říkají pane průvodčí, zestárla jsem a změnila se.(Drtí mě to).
A zase mě ulovila žena, láska vztah?Chtěla bych děti, rodinu.Přemýšlím o sobě co jsem vlastně zač....
A pak stojím na radnici a říkám to "ANO".Žiji život jak se očekává, měním práci, začínám dělat řemeslo, testosteron a starosti o existenci, mi chvilku dalo zapomenout.Konec podnikání,velké dluhy a partnerská krize, děti se nedaří,přicházejí deprese....pochybnosti o sobě.
Nacházím si novou práci, vytvářím si svůj svět mezi klávesnicí a židlí,tady jsem už zase sama sebou.Nevnímám okolní svět, přežívám. Mám kolem sebe pár kamarádek,hodně toho spolu probíráme,rodinu, partnery, děti, ženské starosti nevyjímaje.Jen mi říkají, ty snad ani nejseš chlap, jen já vím co jsem.Občas si zajdu něco koupit, abych si udělala radost,šminky i oblečení mám poschovávané doma.Mám svůj svět, vím že už rodinu mít nebudu, ne chybou na mé straně, ale vlastně jo, měla jsem to řešit dříve.S partnerkou se odcizuje stále více, pokusy o umělé oplodnění nevychází, mě tíží zase deprese, že nic nedokážu, topím se sama v sobě.
A jak se rozvíjí internet, tak já v tomto světě, se začínám dozvídat něco o sobě, pročítám blogy holek v zahraničí, a jen tiše závidím té odvaze jít do toho.S parnerkou se doma jen potkáváme, tak mám čas se občas nalíčit, obléknout a vyrazit ven.
Vycpaná jak plyšák, tak to nejde, začínám požívat fyto estrogeny.
Stále víc vím, že mi to takto nevyhovuje, ale stále nepřišel ještě můj "DEN".
Setkávám se svou dětskou láskou, jiskérka přeskočila, a já se bláznivě zamilovala.Rodina, tři dospívají děti, stejný zájmy a pohled na život to vše mi absolutně učarovalo.Tak jsem začala žít naplno své tři životy,ten můj holčičí, s partnerku a s mou láskou.Trvalo to opravdu dlouho, ale jednoho dne se do našeho domu, o schody níže přistěhovala jedna z nás.Potkávání bylo úžasné, to nebylo čtení blogů, byla skutečná, žila ten svůj život naplno.Názory mé partnerky na ní mě ranily,už jsem věděla co chci a co jsem.Snažila jsem se ji naznačit,že jsem stejná, bylo to ještě horší.

Se svou láskou kupujeme dům za Prahou,ona se stěhuje, ale já stále stojím na místě, nemohu se rozhodnot jak dále.

Sedím,popíjím, jeden den v měsíci lednu, a nechtěně poslouchám telefonování na chodbě domu, chichotání té "holky" odnaproti.Ani nevím co to bylo za den, mám v sobě pár piv, vykouřila jsem snad krabičku cigaret za večer.Vím co dělám, rozhodla jsem se, rozvedu se, přiznám se mé lásce a třeba se i vdám. Házím svůj starý život za hlavu.
Rozvádím se po 27 letech, odcházím za svou dětskou láskou s odhodláním prostě žít naplno ten svůj život.
Bylo 4.července, přišlo přiznání mé lásce co jsem vlasně zač,vím že už nemám co ztratit.Byl to pro ní šok, vždy mi říkala , že takového hodného chlapa nikdy nepotkala, ale dnes už to ví.Řekla mi, v mých očích zůstaneš mým chlapem s ženskou duší.Pomohu ti žít ten tvůj život, aby ten náš byl také šťastný.Tak to byl jediný coming out v mém životě, svěřila jsem se té na které mi záleží a ty ostatní ať si to přeberou.
A dnes, již manželka, sama mě objednala na propíchnutí uší,barvení vlasů atd.Vlastně mám manželku a kamarádku jedné osobě,snad nám to vydrží.Jsem potvora, někdo změnu vzal, někdo ne, neřešíme to.

A léta běží.....puberta?

3. dubna 2017 v 15:50 | Libuška
Jo, školka a škola, hezké období.První dětské lásky, moc se mi líbila holčina ve školce pak jsme spolu chodili celých děvět let na základku.Já stále na půl mezi holkama a klukama, vlatně nic necítím jen žiju a pomalu se blížím k pubertě.Pár vzpomínek u kterých se směju.Snad kažká znás zažila když se máma nečekaně vrátila domů, já namalovaná(napatlaná)šminkami, v silonkách a mini šatech.To byl poprask a pak výprask.Nijak mě to neodradilo, vždy to přišlo samo sebou být prostě holkou přišlo mi to normální.Vzpomínám si na svůj poslední pionýrský tábor, Orlické hory, Deštná a praktikantky vymysleli modní přehlídku, ale modelky jsou kluci.Obecenstvo mělo odhalit kdo je to.Tenkrát jsem si to poprvé opravdu užívala, bylo to úžasné.Paruka, opravdu nalíčená, lodičky, silonky a sukně s květovanou halenkou,háčkobané pončo.Opravdu nikdo mě nepoznal, praktikantka nepomatuji si jak už se jmenovala, ale stále vím jak vypadala.Vyhráli jsmea pak přišlo rozčarování.tak to svlékni, a mě se opravdu nechtělo.Utekla jsem do chatky, pak mě přemluvila,že je to všechno půjčené, že zítra půjdeme do města něco koupit pro mě.Samozřejmně to byla lež, probrečela jsem další noc.Už jsem věděla co jsem "jsem holka".
Puberta byla pro naše peklo a pro mne obdobím rebelie, začínal punk a rock a podle toho to se mnou vypadalo.Oblečení tenktŕát nebylo, tak jsem sedla k šicímu stroji a šila.Převlíkala se v sklepní koji činžáku, vyčesané vlasy, namalovaná,červené džíny, ty jsem taky barvila sama, a čínské kecky na zeleno a hurá na "Visací zámek".
Ale také jsem jezdila na vesnické kapely, trochu toho rocku.Bylo mi záhadou , že jsem vždy měla nějakého ochránce, ač to byli kluci co měli holku, klasický vztah, a já jako holka nevypadala, alespoň jsem si to myslela.Můžu říci že mi to hodně imponovalo,nechápala jsem sice, že mi podrželi dveře, drželi místo u stolu, došli pro pití vlastně většina věcí které muž dělá pro ženu.Mozeček to nechápal, jen vytanula otázka, jsem snad gay?To jsem ale pak zavrhla, přítelkyně těchto kluků mi pak byli kamarádkami, neřešila jsem to.Byla jsem mladá a chtěla se bavit. A bavila se, to se taky odrazilo ve vztahu k rodičům.Vypadá to jako by to byla pohádka, ale opak je pravdou.Jsem nejstarší, mám bratka o čtyři roky mladšího a sestru o sedm let.Samozřejmostí bylo starání se o sourozence, ale bohužel i o domácnost a vše s tím spojené, vaření, uklid atd.Na druhou stranu mě to bavilo.Tak někdy to bylo peklo, a jak se říká "co tě nezabije to tě posílí".Naštěstí, mohla jsem si alespoň něco ušít na sebe, učila se vařit, i když pocházím z kuchařské rodiny,uklízela,prala a žehlila to mi moc nebaví.
Tak jsem se konečně dočkala, bylo mi osmnáct, pro mě jsem si myslela konečně svoboda a nezávislost, bohužel omyl.
Byla jsem na střední,rok k maturitě, přišel jeden den a já stím sekla, měla jsem všeho dost, celého světa.Přišla velká krize mého života, chtěla jsem žít posvém, a ne co co by tomu řekli všichni okolo. Tak jsem šla z domu, do nového světa mého...